Hypnózu zná a používá jak svět materialistické vědy tak i svět magie a duchovnosti. Její výzkum by je mohl sblížit. Hypnóza je běžně definována jako změněný stav vědomí. Skládá se z uvedení pomocí sugescí, působení a vystoupení z ní. Velký vliv na výsledek má i rozhovor před samotnou hypnózou, i ten jej její součástí. Důležité je i prostředí ve kterém se provádí. Sugesce můžeme dávat i sami sobě, pak hovoříme o autohypnóze. Časté je, že si hypnotizovaný neuvědomuje, že je v hypnóze a po jejím ukončení odmítá, že v ní byl. Jen v nejhlubších stupních si na nic nepamatuje. Často se takto vědomě i nevědomě odmítá seznámit s procesy, kterými prošel.
Hypnabilita je schopnost vstupovat do hypnózy. Stupně hypnózy charakterizují hloubku změněného stavu. Běžné vědomí plynule mizí při prohlubující se hypnóze. Používá se mnoho systémů, nejjednodušší, ale nejméně přesné je rozdělení na mělkou, střední a hlubokou hypnózu. Polovina lidí je schopna vstoupit do střední, čtvrtina do hluboké a čtvrtina jen do mělké hypnózy. Není to stálá hodnota, opakováním se hypnabilita silně zlepšuje. Zhypnotizovat nelze pouze jedno procento lidí. Příčina omezení ponoru je ve vědomých i nevědomých blocích. Výhodou osob z větší hypnabilitou je vysoká vnímavost, nevýhodou naopak přecitlivělost a snadná možnost ovlivnění. Záleží i na vlivu ostatních, pokud posadíme málo hypnabilního k takovému, který je schopen okamžité hypnózy, dochází k silnému ovlivnění. Hovoříme pak o indukované hypnóze. Nejdůležitější je správné zaměření hypnózy. Je k němu potřeba mnoho zkušeností a znalostí. Oslovení správné části psychiky i volba vhodných sugescí je základem dobrých výsledků.
Hlavním využitím hypnózy je psychoterapie. Některé školy učí dávat prosté sugesce na nápravu psychických a psychosomatických problémů, ale pokročilejší nejprve hledají, proč problém vznikl. Zjištění této informace má již léčebný efekt. Umějí také využít vyšších částí vědomí na vedení hypnózy, protože jsou schopny dokonalejších sugescí i dějových procesů. Hypnotizér pak provádí pouze pasivní verbální asistenci. Mnoho úspěšných technik je založeno na hypnóze, dokonce i psychoanalýza, i když to odmítá. Regrese a progrese jsou účinnou formou zpovědi, v které není důležitá faktická nebo historická správnost, ale léčení. Někdy jde totiž spíše o symbolické vyjádření problémů a jejich následků či naznačení výhod správného přístupu v budoucnu. Je to příliš složitý proces, než aby se dal jednoduše objasnit. Stejně tak i prostá relaxace je formou prázdné hypnózy. Tyto terapie se provádějí ve změněném stavu vědomí aby se omezily bloky vědomí znemožňující práci s tabuizovanými tématy. Ani v hypnóze však nejsme schopni říci všechno o našich problémech, ale vždy jen určitou část úměrnou její hloubce. K naší škodě totiž všemožně skrýváme naše problémy uvnitř. Rány osudu bývají potom dosti často snahou nadvědomí donutit nás zpracovat obsah třináctých komnat. Na principu hypnózy jsou založeny i metody Modrá Alfa, Zlatá Mysl, Silvova metoda, hlubinná abreaktivní psychoterapie, dianetika, holotropní dýchání, autogenní trénink a transcendentální meditace. Rovněž zpěv, zejména sborový, sůfické tance a čínské cvičení tai-chi. Terapeutický význam v mělké hypnóze má i četba pohádek dětem, dokonce i návštěva uměleckých, zábavních i sportovních podniků. Společným problémem některých hypnotických metod je, že často zasahují do procesů, do kterých není vyššími částmi jáství povoleno zasahovat. Terapeut by se s nimi měl předem dohodnout. V plném rozsahu toto platí i pro magické procesy, které nemá ego vůbec povoleno provádět a jsou po čase tvrdě karmicky trestány.
I při poslechu mluveného slova nebo přednášek jsme ovlivňováni, jde tedy o určitý druh hypnózy. Kromě myšlenek se předává i psychické vyzařování přednášejícího, které se spojuje s posluchačovými. Vliv na ně je velmi složitý a probíhá převážně v nevědomí. Pod vlivem vlastních i cizích hypnotických sugescí jsme vlastně stále. Je to vliv propagandy, reklamy a módy. Osoba hypnotizéra má obrovský význam. Každý ho sice může dělat, ale každý jinak. Záleží nejen na tom co říká, ale i na tom, co a jak silně vyzařuje. Dochází ke skládání osobnosti hypnotizéra a hypnotizovaného. Velcí diktátoři dostávali od svých poddaných psychickou energii. Tou je zpětně hypnoticky ovlivňovali a zesilovali tento vztah. Podobně to platí i o všech populárních lidech. V davu či kolektivu však může dojít k tomu, že splývá role hypnotizéra a hypnotizovaného. Velmi silně hypnoticky na nás působí okolí, televize i tisk, ale ještě více naše vlastní vědomí, které vždy máme snahu pokládat za normální a pro to si vždy najdeme zdůvodnění. Ať je to stav snový, mystický nebo vytržení (transu), vždy ho přijímáme jako přirozený a ostatní bereme za něco cizího, neznámého. To platí i tehdy, když z něj vystoupíme a nemůžeme pochopit, kde jsme byli. Bojíme se neznámých stavů mysli. Často bez náhledu přijímáme svou depresivní či agresivní náladu, kterou omlouváme různým způsobem. Schopnost objektivního pohledu sám na sebe je jeden z hlavních znaků duchovního člověka.
Pomocné prostředky hypnózy
Některé drogy působí jako stimulanty či katalyzátory změněného stavu vědomí. Záleží ovšem na konkrétním druhu. I zde je důležité zaměření (setting). Podobné účinky má hyperventilace i placebo. Hlasitá hudba holotropního dýchání působí jako sugesce. Zastánci této techniky však často setting odmítají, což je nepochopení principu vesmíru, neboť každé úsilí má mít svůj směr. Výhodou je možnost sledovat účinky autosugesce pomocí zpětné vazby. Biofeedback umožňuje sledovat hloubku změněného stavu vědomí pomocí měření změn odporu kůže. Takto je možné s autosugescemi experimentovat a dál je zdokonalovat. Psychowalkman je kombinací optické a zvukové stimulace, která navozuje různé hloubky změněného stavu vědomí. Záleží ovšem na obsahu vybraných sugescí, je dobré se vyhnout programům, které silně ovlivňují vědomí ne příliš duchovním směrem. Jak již bylo řečeno, důležité je i výběr vhodného prostředí pro hypnózu, nejlépe působí chrámy či uzavřené prostory s magickým působením, nejvíce je to vnitřek pyramidy. Škodlivé vyzařování některých míst hypnózu znemožňuje.
Více než teoretické znalosti vyčtené z náboženských knih je pro opravdový duchovní život nutné poznání našeho nitra. Jednou z možností, jež toto poznání umožňuje je hypnóza. Jde o zvláštní druh ovlivňování, schopné změnit program vědomí. Zkoumáním prožívání během změněných stavů vědomí odhalíme obrovskou katedrálu naší osobnosti, můžeme navštívit její neznámé a utajované prostory. Prožitek rozšířeného vědomí v transu je tak silný, že přivádí člověka k poznání, že existují i daleko vyšší kvality vědomí než zná. Náboženství dodnes hypnózu zcela nepochopilo a nepřijalo, ačkoliv ji vždy používalo, i když ji nazývalo jinak. Mše svatá má všechny prvky hypnózy. Sugesce kněze - hypnotizéra s božským pověřením, magické symboly slov i chrámu, vkládání rukou, očekávání určitého děje, zvuk varhan a zvonů, zpěv, vůně kadidla i dlouhodobé působení sboru věřících atd. Správně provedená modlitba k bohu je také účinná hypnotická autosugesce. V meditaci jde také o změněný stav vědomí, zaměření pozornosti k božskému, při němž dochází od sebeovlivnění až k prožívání mystických stavů. Při tvorbě se umělec napojuje na vyšší dimenze, i to je forma autohypnózy. Podobně i posluchač s dokonalým vnímáním může na koncertu nebo při tanci mít božský zážitek. I zpěvák je tedy hypnotizér a kulturní událost má být bohoslužbou. Nejlépe je odložit všechny všeobecně přijímané názory a představy, protože znesnadňují její pochopení. Nestačí jen si o vztahu meditace a duchovnosti přečíst knihy, ale je nutné ji vyzkoušet a prožít.
Přestože knih o hypnóze je mnoho, běžné vědomosti o ní jsou plné předsudků. Zjednodušené i zcela chybné představy o ní jsou bohužel běžné. Podobně je tomu však i u magie a duchovnosti. O hypnóze se začalo vážněji hovořit teprve před 200 lety i když je stará jako lidstvo samo. Nejprve byla odmítána jako podvod a šarlatánství. Její průkopníci Mesmer a Charcot byli dobří hypnotizéři, ale velmi se mýlili ve vysvětlení její podstaty. Jejich následovníci vytvořili množství teorii, které také popisují jen část její skutečnosti. Smutným dokladem malé vyspělosti je skutečnost, že ani po dvou stech letech vědeckého výzkumu má většina laiků i lékařů velmi nedokonalé představy. Odborníci vědí, že nejsou schopni podat úplnou teorii hypnózy, dokonce ani nevyužívají všechny její možnosti. Vědci sice nadále odmítají její magické a mystické působení, ale výsledky svědčí pro jejich omyl. Skutečně neznáme sami sebe. Činnost v mozku můžeme sledovat pomocí EEG. Rozlišujeme sice několik frekvencí vln, z kterých však není možné přesně zjistit, co všechno se v člověku děje. Hloubku hypnózy je možné zjistit i měřením odporu kůže, ale ani to nám neříká nic bližšího. Běžné teorie nejsou schopny rozlišit, která část nevědomí (vlastního či kolektivního) se objeví ve vědomí a co udělá. Může to být dobrá, božská, ale i zlá, démonická nebo zvířecí. Transpersonální podstatu je možné prokázat na příkladě telepatického napojení na jiné lidi i na jiné entity, jako jsou agregory, duchové, bohové, božstva i Bůh. K pochopení hypnózy, bychom museli poznat hierarchickou strukturu psychiky člověka, jak vědomou tak nevědomou část a jejich vazby k vnějšku. Každá osobnost je totiž mikrokosmem, obsahuje obrovské množství částí, většinou zcela odlišných od běžného, nám známého vědomí. Nabízí se možnost vytvořit unitární teorii, kdy přestaneme odlišovat mezi hypnózou a „běžnými„ bdělými stavy. Nejjednodušší definicí hypnózy je změněný stav vědomí. Kde je ovšem hraniční čára? Jak změněný a jakým směrem? Proto je lépe hovořit o nekonečně složitých procesech psychiky. Rozlišovat pouze různé procesy, stavy a programy částí osobnosti, které jsou sugescemi aktivovány a vnímány vědomím a vzájemně se ovlivňují. Výsledkem je nekonečná možnost prožívání, dokonce i toho, co vůbec neznáme. Psychické procesy mají vazbu i na fyzický svět, odtud různé spiritistické a magické efekty i „zázračná" uzdravení. Toto vysvětlení hypnózy je velmi volné. Znemožňuje ale škodlivé omezení zorného pohledu. Odhaluje nekonečné možnosti lidské psychiky a umožňuje využít její obrovský potenciál tvorby. Např. zaměřením vědomí na vyšší část psychiky člověk přejde do jiného, vyššího "vnějšího„ světa, protože vnějšek je odraz vnitřku.
Radka
ICQ: 359-209-854https://www.cestykesvetlu.cz/kosmoobrazy/index.html