Paranormální jevy, definice...

Paranormální jevy se v praxi obvykle definují třemi způsoby: Vědeckým, psychologickým a tradičním.

(Tradiční způsob je velmi důležitý, protože lidé se ve skutečnosti pokoušeli o uspokojivé vysvětlení mnohých jevů, desítky staletí).

Pokud se však zabýváme "para - normálními " jevy, tedy jevy "mimo nás", musíme uznat, že existují i ty, pro které běžně objevené fyzikální zákony neplatí.

 Stoupenci vědeckého objasńování paranormálních jevů mají obvykle tendenci hledat teorie, které jsou okamžitě schopné tyto jevy "vysvětlit".

Například samotným problémem času, se fyzika zabývá velmi dlouho. Čas a prostor nemohou být považovány za absolutní fyzikální veličiny, již zhlediska Ensteinovy teorie relativity. Klasická Newtonova fyzika uvažovala o čase revilzibiním, kdy lze popsat polohu hýbajícího se kyvadla v daném čase a prostoru.Ireverzibilní čas se objevil až s Carnotovým druhým termodynamickým zákonem (v roce 1824). Jakmile se zaalo na situaci pohlížet komplexněji, reverzibilita zmizela.

Z druhého termodynamického zákona vychází o pojem entropie, (neboli - "narušení systému). Dosud neochvějná víra v určitý izolovaný řád musela vzít za své. Dle Eddingtona jsou entropie a čas pouze dvě strany jednoho procesu. Použijeme - li méně teoreické terminologie  znamená to, že čas by představoval vnitřní charakter hmoty a že by nemohl existovat pouze sám o sobě. ... Tedy, že bez hmoty není času.

Pokud se týká prostoru, tak tam je názor poněkud ucelnější, ale dochází se k závěrům stejného rázu, nebot´ Enstein těsně spojil ČAS s PROSTOREM,   (speciální teorie relativity) a tyto dvě veličiny pak s hmotou (obecná teorie relativity).

Paranormální jevy představují zvláštní skupinu jevů v rámci projevů paradoxů : myšlenka je nehmotná a  není podrobena času ani prostoru. Jevy v oblasti telepatie a jasnozřivosti ignorují tlak času a prostoru. I otatní paranormální jevy, s ohledem na specifiku každého z nich by se pak daly brát jako různé aspekty této nezávislosti.

Paranormální jevy představují vztah mezi určitým psychickým rozpoložením a skutečností. Vědci ale nedisponují žádnou teorií,  která by vysvětlovala vztah myšlení a skutečnosti. Humanitní vědy jako filosofie, psychologie a psychoanalýza zase vysvětlují obsah myšlení, avšak bez ohledu na skuečnost.

Podstata hmoty je hmotná a spirituální, což vědci popírají, protože jim schází vhodné teorie.

Vysětlení vědecká a vysvětlení věřících však nejsou v zásadním rozporu. Věřící nepohlíží na skutečnost jako na něco abnormálního, a očekává vývoj, který by mu umožnil uskutečnit jeho projekt...

Podobně tomu bývá u zázraků : zázračnost nespočívá v neočekávaném uzdravení, ale ve faktu, že k samotnému uzdravení vůbec dojde.

"Věřící" se často stáhne do ústraní, do izolace od vnějšího světa a tam se intenzivně soustředí na své přání a promítá jej do reality.

Jeho tělo a duše se prolínají se skutečností a stávají se jí. Narozdíl od vědce , který fakta pozoruje zvenčí. NIKDY, (alespoń ve fyzice) nedojde k tomu, aby se  vědec osobně účastnil toho, co se odehrává - je dokonale "objektivní". Skutečnost je pro něj pouze objektem, který ovlivńuje z vnějšku.

Tam, kde věřící spatřuje naplnění svého zbožného přání, vědec bezmocně krčí rameny, bere si na pomoc náhodu, chod okolností, spříčení dvou příčinných řetězců...

Dovolávání se náhody však znamená přiznání nevědomosti, protože ve skutečnosti je definice náhody kombinace okolností, které člověk nemůže ovlivnit,předvídat ani se do nich mísit. Jak tedy začlenit do "příčinného" řetěce událostí myšlenku?

Je třeba mít na paměti, že kauzalita není fyzikální veličina ale postulát, zahrnující v sobě dva aspekty: ontologický (jako princip) a experimentální ( na úrovni pozorování).

Rhine jako první ukázal, že myšlenka mohla ovlivnit skutečnots, že jevy nevznikaly náhodou reparticí a potvrzuje tak kauzalitu i v této oblasti.

Podstatné je, že parnormální jev často souvisí s emocemi. Vědcům ale nejde o to, aby si emoci vpustili do svých chladných a tichých laboratoří. Konstruování fyzikálních zákonů a statistik potlačuje paranormální skutečnost. Pro vědce se nakonec stávají oporou jeho vlastní pozorování, konvergence výsledků. Ty, které se vymykají, nejsou brány v úvahu.

Paranormální schopnosti a emanace podvědomí se berou v potaz pouze nekontrolovaně, náhodně. Jejich důsledky nejsou zohledńovány ani v číslech, kde se uvažují pouze veličiny průměrné.

Lze tedy říci, že základem každé vědecké metodologie je definování fyzikálních zákonů v takových psychologických podmínkách, kde se dají nazvat  "NEUTRÁLNÍ".

Pozornost si také zaslouží otázka časové posloupnosti příčiny a důsledku.

U mnoha paranormálních jevů se objevuje časová inverze, a pro toho, kdo ji zažije je to opravdový šok.

"Skalní" vědci nám tedy mohou být nápomocni v počátečním přístupu ka paranormálním jevům, ale nelze se unáhlovat v aplikaci dnes zatím známých "fyzikálních zákonů", zákonů relativity, ani kvantové teorie. K ničemu nás ještě nedovedly.

______________________________________________________________________________________________________________________________

Psychologická vysvětlení. 

Nevědomí je dobře známé psychanalytikům, přesto Freud rozeznával v rámci paranormálních jevů pouze TELEPATII.

Ostatní formy, narozdíl od Junga, vůbec nebral v potaz. V letech 1911 až 1938 byl Freud  členem Society for Psychical Research. Od roku 1910 publikoval několik článků na téma telepatie a okultismu.

JUNG se celý svůj život o otázky paranormálních jevů zajímal.Klíčem k jejich odhalení je právě psychoanalýza. Freud dokázal, že v podvědomí vznikají obrazy. Jung tuto myšlenku obohacuje o ARCHETYPY - nejjednodušší  symboliké konstrukce vycházejí ze starých mýtů (kulturní podvědomí).

Již Freud dokázal, že nevědomí nepodléhá stejným zákonům jak vědomí. Nebere v potaz časové, prostorové a mezilidské vztahy, které jsou při paranormáních jevech časté. 

Obava psychoanalytiků často neplyne jen  z toho, že by museli vysvětlit paranormální jevy, které seprojevují v průběhu léčení.

Klientelu psychoanalytiků často tvoří pacienti s různými fobiemi,lidé, kteří přijdou s paranormálními jevy do styku nejméně.

Freud vycházel ze stejných předpokladů jako "skalni" vědci, to znamená z decentralizovaneho pohledu a svět bez zvláštního pozorování, což tvoří zásadní překážku pro vysvětlení p.jevů.  

Jedním ze stavebních prvků  pro . jevy je "afektivní nákaza", která vychází přímo z teorií psychoanalytiků. Schoda činnosti dvou nebo více subjektů by mohla představovat základ pro telepatii nebo jasnozřivost.Mohla by být také stimulátorem psychokineze, projevujícím se létáním, vzájemné rezonance subjektů a základem projevů "poltergeistů", ale i spiritismu.

 Názor, že život po životě existuje neodmítáme, ale bereme v úvahu alternativu poukazující na reálné spolupůsobení subjektů jako příčiny.

 Materiální pdmínky spolu s emocemi, příhodná atmosféra a příšeří, to vše podporuje stavy snění, potlačuje vědomí, nastrtování činnosti nevědomí , může dojít k synchronizaci mozků subjektů (Condon), k efektu očekávání (Rosenthal), ke spouštění dalších mechanismů, které se nám ještě nepodařilo odhalit a které podněcují materiální jevy, jejichž objektivní existence byla mnohokrát potvrzena.

Psychologické teorie, zejména psychoanalýza, nezahrnuje absolutní vyvělení paranormálníh jevů, ale přestavuje zajímavou možnost vysvětlení toho, čeho je schopna lidská psychika.

_______________________________________________________________________________________________________________________________

 Tradiční vysvětlení

Obecně jsou považována za výplod  fantazie a bezmocnosti  vysvětlit jevy uspokojivěji. Často ale mohou být vhodným odrazovým můstkem pro vysvětlení jevů. Na mysli jsou etnické vlivy a různá náboženství.

Přirozenou tendencí je animismus -  lidé maji přirozený sklon zosobńovat věci, které je obklopují ( ta pračka dobře pere). Někdy se i nutíme k pozitivnímu způsobu myšlení vůči věci, bojíme se na ni zle pohlédnout ( výtah, plynový vaříč, atd..), abychom je neuřknuli.

KAMI, (pohanských bohů) je bezpočet.

Každý materiální subjekt má své KAMI: stromy, hory, kameny, soutěsky atd... Jiní zase ztělesnují maskukulinní princip: jsou v potravě, obydlích.... Neustále jsme nuceni pojmenovávat věci, živé bytosti a zejména lidi. Psychoanalýza se pokouší objasnit záhadné jevy a procesy.                          

 Katedrála v Chartres nahradila původní antický chrám vystavěný ad posvátnou studnou, existující dodnes.Zjeven v Lourdách (roku 1858) ukázalo v Bernardettě pruh vlhké půdy.Tam zároveń vyrtyskl pramen, kterému dav okamžitě přiřkl zázračné účinky. Tyto zázraky  byli podrobeny expertízám a dějí se po dobu více než sta let. Takto došlo ke vzniku posvátného místa.

Hra sil nepředstavuje pouhý pohled ducha , ale jsou především výrazem neustálého dialogu našeho těla s přírodou a druhými intuitivně.

Možnosti interpretace paranormálních jevů jsou velmi rozmanité, lze zahrnou i šamanismus, mysticismus, budhismus a mnohé další, často se navzájem prolínající.

 Takže to jen stručně úvodem....