Spánek a sny - Olaf Titz

 Mimotělesné zážitky

 Mimotělesné zážitky (OBE, out-of-body experiences) jsou obvykle kuriózní a nezvyklé zážitky, kdy se člověku zdá, že opustil své tělo a pozoruje svět z jiného místa, než ho může pozorovat ze svého těla. Člověk v takových snech může vidět a slyšet věci způsobem, jehož nelze dosáhnout z žádné pozice našeho těla. Mimotělesné zážitky jsou překvapivě stejné. Zážitky jednoho člověka se podobají zážitkům jiných lidí. Z toho lze usoudit, že mimotělesné zážitky vznikají z přibližně stejných příčin. Obvykle vznikají během spánku, během ztráty vědomí při anestézii, při úderu do hlavy nebo při těžkém stresu. Ne všechny zážitky se vyskytují spontánně. Někteří lidé používají různé metody, které vedou k požadovaným výsledkům, a řada z nich popsala podrobně své zkušenosti. Uměle vyvolané mimotělesné zážitky se ale ve všech svých aspektech neshodují se zážitky, které se objevují spontánně.

 Mimotělesné zážitky, zejména spontánní, jsou často velmi živé a zanechávají mnohem hlubší prožitek než je tomu u běžných snů. Lidé často nemohou uvěřit, že neopustili své tělo a jsou ochotni uvěřit v existenci oddělené duše, existující po smrti ve stavu plného probuzení. Takové sny považují za důkaz reinkarnace, tedy stěhování duše po smrti těla.

 Někdy se uvádí, že mimotělesné zážitky se podobají stavům blízkým smrti (NDE, near-death experiences). Tyto stavy zažívají lidé, kteří se dostanou do stavu klinické smrti, kdy jejich srdce přestane pracovat. Těmto lidem se zdá, že opouštějí své tělo a pohybují se (často v jiném těle) prostorem neobvyklým způsobem. Uvádí se, že vnímání jevů mimo tělo není zúženo, ale naopak rozšířeno. Jevy, které proběhnou během období bezvědomí jsou popisovány velmi detailně a přítomnými jsou potvrzovány.

 Paranormální jevy

 Paranormální jevy dosud nelze uspokojivě potvrdit ani je nelze vyvrátit. Předpovídání budoucnosti prostřednictvím snů se řadí k těmto jevům. Proti existuje řada důkazů, kdy předpovídání budoucnosti odporuje přírodním zákonům. Obecně se žádné jevy nemohou šířit rychleji, než je rychlost světla ve vakuu. Současná moderní fyzika se dotkla otázky tachyonů, elementárních částic pohybujících se rychleji než je rychlost světla. Dokazuje se však, že podle kvantové teorie by tachyony nemohly přenášet informaci a tedy jejich existence by nenarušila princip kauzality jevů. Na druhé straně byla na základě úvah o unitárních teorií pole (přesněji kalibračních teorie pole) vypracována hypotéza univerzálního informačního pole, které je součástí vesmíru, je v něm izotropní a má invariantně rostoucí charakter. Výchozí koncepcí unitárních kalibračních teorií je představa spontánního narušení symetrie mezi silovými interakcemi (gravitační, elektromagnetickou, slabou, silnou). Před narušením symetrie nebyl mezi jednotlivými interakcemi principiální rozdíl a existovala pouze jediná superinterakce. Narušením symetrie pak došlo k odštěpení jednotlivých interakcí do podoby, v jaké je známe. 

  Na základě těchto úvah byla vytvořena představa určité “páté” interakce, jejímž projevem by byla informace. Proto by mělo existovat nehmotné univerzální informační pole, podobně jako existuje gravitační pole, které má vztah ke geometrii vesmíru. Představu univerzálního informačního pole zastává na základě dlouholetého studia literatury starověkých civilizací např. autor knihy, který se zabývá mystikou a alchymií, nebo náš přední psychotronik Zdeněk Rejdák.

 Přesto mnoho lidí v předpovídání budoucnosti pomocí snů pevně věří, protože sami zažili události, které se jim nejprve dříve zdály ve snu. Dokázat však, že nějaká subjektivní zkušenost je mylná, dost dobře nelze. Pro sny, o nichž se domníváme, že předpovídají budoucí jevy, existuje vysvětlení, spočívající v malých poruchách činnosti mozku. Určité zlomky informace přecházejí z krátkodobé do dlouhodobé paměti a domníváme se, že jsme danou situaci nebo jev již někdy ve snu viděli. Povšimněme si, že taková vzpomínka bývá nejasná a neurčitá. Máme pocit, že jsme na daném místě již byli, že jsme danou situaci již zažili ve snu, ale nemůžeme si ji přesně vybavit. Podle některých autorů výše uvedené vysvětlení nevylučuje “cestování v čase”. Řada lidí se domnívá, že ve snech lze takové cesty podnikat. Na druhé straně většina současných odborníků se k této domněnce staví značně skepticky, protože neexistují žádné nezvratné důkazy nebo průkazné experimenty.

 Řada lidí věří, že možnost sdílení snů skutečně existuje. Pro tento jev však nemají dostatečné vědecké vysvětlení. Sdílení snů není dostatečně zdokumentováno ani testováno. Obvykle lidé tvrdí, že se setkali ve snech a že zažili obdobné věci, ale nemohou si vzpomenout na podrobnosti. Autor článku doporučuje, abychom si své sny zaznamenávali. Telepatické spojení nelze dosud jednoznačně potvrdit. Výzkum telepatie se provádí v laboratorních podmínkách, například na univerzitě ve Freiburgu v Německu. Autor ale dosud nemá žádné konkrétní výsledky z tohoto výzkumu. V České republice se telepatií jako součástí psychotroniky zabývá řadu let PhDr. Zdeněk Rejdák (nar. 1934), který publikoval s Karlem Drbalem rozsáhlou knihu. Na rozdíl od autora tohoto dokumentu Zdeněk Rejdák uvádí řadu výsledků experimentální telepatie. Triviálním případem interakce ve spánku je hovor dvou lidí, kteří spí ve stejné místnosti.

 Pokud chcete studovat své vlastní paranormální schopnosti, musíte být především sami k sobě poctiví. Pokud se porovnávají sny se skutečností až poté, co se událost stala, nelze zaručit, že nepodlehneme sebeklamu při výkladu svého snu. Proto je velmi důležité si každý sen ihned po probuzení přesně poznamenat. Je nutné také zjistit, zda na náš sen neměly vliv vnější zdroje informace (např. rozhlasové vysílání, když se snažíme porovnat svůj sen s určitou událostí). Při záznamů svých snů zapisujte výlučně jen to, co si skutečně pamatujete a nikoliv to, o čem si myslíte, že si pamatujete. Čím později záznam o snu provedete, tím bude nepřesnější a zkreslenější. Pokud chcete testovat, zda dochází ke sdílení snů, musí všichni účastníci testu přesně dodržovat předem stanovená pravidla.