
Fobie...
Skupina poruch, u nichž je úzkost vyvolána určitými situacemi nebo objekty vně pacienta, které běžně nejsou nebezpečné. Pacient se proto těmto situacím a objektům vyhýbá nebo je snáší s pocitem hrůzy. Pacientův zájem se může soustředit na jednotlivé symptomy, např. palpitace nebo pocity na omdlení a často se přidružuje sekundární strach ze smrti, ze ztráty sebekontroly nebo ze „zbláznění". Úzkost se nezmírní, i když si osoba uvědomuje, že ostatní nepokládají danou situaci za nebezpečnou nebo hrozivou. Už pouhé pomyšlení, že se dostane do fobické situace, vyvolá úzkost.Fobická úzkost se často vyskytuje společně s depresí. Dříve existující fobická úzkost se téměř vždy zhoršuje při současně probíhající depresivní fázi. Většina fobických poruch, s výjimkou sociálních fobií, je častější u žen.
Rozlišujeme tyto hlavní typy fóbií:
Agorafobie
Patří sem nejen strach z otevřených prostranství, ale také z průvodních okolností, např. přítomnosti davu a nesnadnosti okamžitého úniku na bezpečné místo (obvykle domů). Zahrnuje strach z opuštění domova, vcházení do obchodů, připojování se k davu, vstupování na veřejná místa nebo cestování sám ve vlaku, autobuse, letadle. Patří sem i klaustrofobie. I když závažnost úzkosti a rozsah vyhýbavého chování jsou různé, tato porucha nejvíce omezuje svého nositele a někteří postižení nejsou schopni ani vyjít z domova. Mnoho pacientů má hrůzu z toho, že by mohli na veřejnosti omdlít a zůstat bez pomoci. Jedním z klíčových rysů mnohých agorafobických situací je nemožnost okamžitého úniku. Porucha se vyskytuje převážně u žen a začíná obvykle v raném dospělém věku. Pokud se agorafobie účinně neléčí, může se stát chronickou, i když její intenzita obvykle kolísá. Někteří agorafobici prožívají jen málo úzkosti, protože se mohou trvale vyhýbat situacím, které u nich vyvolávají fobii.
Sociální fobie
Často začínají v adolescenci a soustřeďují se kolem strachu ze zvědavých pohledů jiných lidí v poměrně malých skupinách, což vede k vyhýbání se pobytu ve společnosti. Na rozdíl od většiny jiných fobií se sociální fobie vyskytují stejně často u žen jako u mužů. Mohou být konkrétní (tj. omezují se na jídlo, mluvení na veřejnosti nebo setkávání se s lidmi opačného pohlaví), nebo difuzní (tj. zahrnující téměř všechny sociální situace mimo rodinný kruh). Důležitý může být strach ze zvracení na veřejnosti. Sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebehodnocením a strachem z kritiky. Mohou se projevovat stížnostmi na červenání, na obtíže při pohledu z očí do očí, na třes rukou, na nauzeu (zvracení) nebo naléhavou potřebu močit, přičemž pacient je někdy přesvědčen, že jeden z těchto druhotných projevů jeho úzkosti je primárním problémem.Symptomy se mohou stupňovat až do panických atak. Nápadné je vyhýbání se sociálním situacím, které v extrémních případech může vést k téměř úplné sociální izolaci.
Specifické (izolované) fobie
Tyto fobie jsou omezeny na vysoce specifické situace, např. blízkost určitých zvířat, výšky, hrom, tmu, létání, uzavřené prostory, močení nebo defekaci na veřejných záchodcích, požívání určitých jídel, návštěvu zubníholékaře, pohled na krev nebo zranění a strach z určitých nemocí. I když je spouštěcí situace nenápadná, může její přítomnost vyvolat paniku jako u agorafobie nebo sociální fobie. Specifické fobie vznikají obvykle v dětství nebo rané dospělosti a jestliže se neléčí, mohou přetrvávat desítky let. Závažnost následného omezení záleží na tom, jak je pacient schopen vyhýbat se fobickým situacím. Na rozdíl od agorafobie nemá předmět vyvolávající fobii tendenci ke změnám intenzity. Obvyklými objekty fobií z nemoci jsou nemoc ze záření a pohlavní nemoci, v poslední době AIDS. Fobická reakce při pohledu na krev a poranění se liší od ostatních tím, že vyvolává bradykardii a někdy mdloby.
Tady je velmi známá například arachnofóbie (strach z pavouků), akrofobie (strach z výšek) atp.