A zas je tady víkend...

    Víkendy... 

     Ani nevím, jestli je mám nějak zvlášt´ráda. Ale asi jo, myslím že jo, alespoň částečně... 

Vlastně ani nevnímám nikterak  intenzivně přechod mezi všedním dnem, sobotou a nědělí. 

Jooo, to je tak, když je člověk celý týden doma...:)

Psychologové a psychiatři by mě asi okamžitě přivázali za nohu k posteli v nejbližší psychiatrické léčebně, ale mě je fajn, vážně!:) Ostatně na nadměrném pití kávy , kouření , častém chatování si, a poslouchání Dance radia není nic protizákonného. 

A že tak trávím téměř celé dny? No a? 

Konečně už nemám ty hnusný deprese, aspoň myslím. A i kdyby, tak je rozhodně neprožívám tak intenzivně, jako kdysi... 

Je mi dobře. Smířila jsem se sama se sebou. 

S tím, že nebudu žít ordinérní život klasické dvaatřicítky. 

S tím, že mne nebaví to, co baví většinu mojich vrstevnic.

A proč bych se tím vlastně měla zabývat? Vždycky jsem si zakládala na tom, že jsem jiná. A když to konečně přestávají být jen pozérské žvásty, a začínám být v té své pozici v pohodě, měla bych se leknout a utéct? Neeeeeee !

     Vždycky jsem si myslela, že ta chyba je v načasování. Prostě že jen nepotkávám ty pravé lidi na pravých místech. 

    Ale není to tak. 

Ten "nepravý" člověk jsem totiž byla já. A víte co? 

Končím s těmi tlachy.

Je mi to úplně fuk! :))) .

Jdu si udělat ještě jedno kafčo. Dnes už doufám poslední... Tak dobrou noc. :)