Dej pozor na svá přání, mohla by se vyplnit.

lki
 

  MotylKi     Krása je znak relativní. 

    Je v oku toho, kdo ji vnímá...

      Co pro koho znamená v životě pravá krása – a jak daleko jsme ochotné my ženy zajít, abychom ji získali ? 

 

     Pro někoho to jsou krásné vlasy, dokonalý make-up. Pro druhého zase oči nebo smyslné rty, krásná vypracovaná postava, moderní a značkové oblečení, osobitý způsob jednání a charisma, optimistický pohled na věc, úsměv, vůně, smysl pro humor a mnoho další věcí, které můžeme vnímat.Je téměř nemožné, aby všechny tyto a další báječné věci vlastnil jeden člověk.  Jeden má nádherné vlasy, no a ten druhý zase ohromuje svým způsobem jednání. Někdo má od přírody bezchybnou postavu a další se zase může pyšnit jiskrou v oku.

    Každý člověk na sobě najde alespoň jednu věc, na kterou může být hrdý, ať už je to cokoliv.Krásný nos, nebo štíhlé nohy člověk buď má nebo nemá. Samozřejmě, že si svá stehna můžeme zlepšit posilováním a na náš ne příliš rovný nos můžeme políčit plastickou operaci. Ale budeme šťastnější? Pomůže nám plastická operace, abychom se až do smrti staly krásnými? První okamžiky se budeme cítit nádherně a náš pocit z nás bude natolik vyzařovat, že se krásnými opravdu staneme. Ovšem za nějakou dobu si zvykneme na to, že svůj nos už nemusíme skrývat a začnou nás naopak trápit třeba výraznější uši, které nám ještě před chvílí nevadily. Budeme složitě vymýšlet nové účesy jen proto, abychom tu "hrůzu" nějak zamaskovaly. Celé nejisté si budeme vlasy neustále upravovat a aniž bychom si to uvědomovali, svým křečovitým chováním okolí říkáme:"dnes se na mě radši ani nedívejte, účes mi nedrží a vypadám vůbec strašně". Nevědomky nasadíme zatvrzelý výraz. A okolí? Jelikož my samotné se cítíme nejistě se svým zevnějškem, okolí to prostě vycítí, a stáváme se "divnými a nervozními "...

    Chtěly jsme být natolik dokonalé a krásné, až se z nás samým sebekontrolováním staly nepřístupné a neupřímné osůbky... Okolí si nás už nevšímá. Proč? Protože se zabýváme pouze samy sebou a na to ostatní nám už nezbývá čas ani energie.

    Znáte však také ten pocit, když ve vás proudí dobrá nálada?Obléknete si své oblíbené tričko, nalíčíte se tak, jak to máme rády (nebo zůstanete přirozené) a celý den myslíte na něco příjemného?

    Díky tomu nám z tváří po většinu dnes nesklouzne milý usměv. Nezaobíráme se nesmyslnými myšlenkami typu, jak asi vypadám, jestli bych si radši neměla vzít jiné kalhoty aby  nebyl vidět velký zadek atd. Zkrátka se cítíme fajn, a se svým vzhledem také nejsme úplně nespokojené. To všechno z nás vyzařuje stejně tak intenzivně, jako když jsme samy se sebou nespokojené. A okolí? Jelikož my samotné se cítíme krásně, okolí nás už netlačí do škatulky "divné a nepřístupné" nýbrž "fajn, příjemné a hezké ženy". Je zcela jedno, jestli máme kalhoty od Gucciho, nebo po bráchovi, jestli máme na sobě dokonale nanesený make-up, či jsme zůstali přirozené, jestli máme dokonalou postavu nebo jsme majitelkami např: onoho většího zadečku. 

Je to vážně úúúplně, úplně jedno! :-)

Je to to samé, jako jestli si dá někdo zákusek dává před kávou, či po kávě.  

Někdo to má zkrátka rád tak a někdo zase jinak, ale každý si na tom ve finále pochutná. ,.-)

I když je to zvláštní, většina mužů když s námi mluví, vůbec neví jaký máme účes nebo jaké jsme měli oblečení (tedy pokud to nejsou modelové nebo módní návrháři, kteří to mají v popisu práce). Většina mužů vnímá to, jestli nám to prostě celkově sluší, či ne. Ale ještě větší důraz kladou na to (aniž si to oni sami uvědomují), co přesně z nás vyzařuje. Jestli jste fajn, zdravě sebevědomá a milá ženská, nebo mračící se a nervózní kakabus. 

Proto je důležité, abychom byly samy se sebou spokojené. Za pár let nikdo nebude vzpomínat na náš tak nevkusný účes, který jsme tenkrát měly či na tu naší drahou bundičku a svetříček... Lidem v hlavě zůstane pocit, který z nás cítili, když byli s námi. At´už ten negativní, nebo lépe onen pozitivní. 

   A to si myslím, že je podstata pravé krásy...

Takže kdykoliv se Vám vetře do paměti nějaká pochybnost o sobě samotných, vždycky vzpomeňme na to, že:

 

      Jsme tím, co ze sebe sami děláme.

 

Kontakt

Radka

susi.susi@centrum.cz

ICQ: 359-209-854

Vyhledávání

 http://www.cestykesvetlu.cz/kosmoobrazy/index.html 

 

Moon-01-june.gif (24728 bytes)

    Existuje sjednocené pole energií, naprosto vyvážené, stojící ve střídavém vztahu samo se sebou.
Pole čisté inteligence, které samo ze sebe zrozuje všechny síly a veškerou materii universa, to znamená veškerou hmotu vesmíru, a tím tvoří samotný základ veškerého bytí. 
(Definice Boha podle kvantové fyziky)

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode