Zdroj -R. Matheson: Jak přicházejí sny

 

Jde vlastně o román, kde je popisován posmrtný život na základě toho, co si autor prostudoval z rozsáhlé literatury.
Hrdina románu jménem Chris zemřel náhle při automobilové nehodě. Se smrtí statečně bojoval, bránil se opustit své fyzické tělo, protože nechtěl opustit svou ženu, ale tímto bojem si ztížil odchod do jiné úrovně bytí. Nakonec tělo opustil, protože stav těla byl neslučitelný se životem na fyzické úrovni.

 

Úryvek z kapitoly, nazvané Pokračování na jiné úrovni /kráceno/:

 

Otevřel jsem oči a vzhlédl. Nad sebou jsem skrz zelené listí spatřil modrou oblohu. Žádná mlha mne už nepronásledovala, vzduch byl naprosto čistý. Natáhl jsem ruku a dotkl jsem se kůry stromu. Cítil jsem, že z ní vyzařuje nějaká energie.
Tak tohle je tedy smrt? tázal jsem se v duchu.

Dotýkal jsem se jedné květiny za druhou. Ve všech jsem cítil jistou sílu.
Navíc jsem si s úžasem povšimnul, že také vyluzují slabé harmonické zvuky. V tom se objevil můj bratranec Buddy a objal mne vřele. Rozhlédl jsem se udiveně a řekl jsem: "Pak tedy jsem v nebi."

"Můžeš tomu říkat nebe. Domovina. Sklizeň tvého života. Země zaslíbená," vypočítával. "Vyber si." Připadalo mi to hloupé, ale musel jsem se zeptat: "To je tedy nějaká země?"

Usmál se:
"Krajina tvých myšlenek. Vzpomeň si na heslo - to, v co věříš, se stane tvým světem.
Tady platí víc než na zemi, protože smrt je ve skutečnosti přeměna fyzické reality v duchovno - naladění na vyšší vibrace. Smrt je pouze pokračování na jiné úrovni. Strávil jsem s tebou víc než dvacet let. Myslím pozemského času, samozřejmě. Lidé na zemi nezůstávají nikdy sami. Každý má svého průvodce."

Jak jsem tak stál, zhluboka jsem se nadechl. Cítil jsem se naprosto zdráv. Nejenže zmizela bolest, která mne sužovala po nehodě, ale netrápil mne už ani krk a záda.
"Vzpomínáš na moje problémy s páteří? Cítím se báječně."

"Pak ses tedy již se svou situací vyrovnal," oznámil mi Buddy. "Mnozí lidé
sem přijdou se stejnými fyzickými pocity, jaké měli v době své smrti.
Domnívají se, že jsou nemocní, a to trvá, dokud si neuvědomí, že zde nemoci samy o sobě neexistují. Pak se teprve uzdraví. Pamatuj si, všechno jsou myšlenky.
Naše strava pochází přímo z atmosféry - ze světla, ze vzduchu, z barev a rostlin. Říše našeho Otce má mnoho panství, Chrisi. Například zde najdeš ráj podle představ každého náboženství." Zeptal jsem se : " A který je ten pravý?"
"Všechny a žádný. Buddhisté, hinduisté, muslimové, křesťané i židé prožívají svůj posmrtný život, který odpovídá jejich víře. Vikingové mají svou Valhallu, američtí indiáni svá Věčná loviště, náboženští fanatici Město Boží. Vše je skutečné. Všechno je součástí reality. Najdeš tu dokonce takové, kteří tvrdí, že posmrtný život je nesmysl. Bouchají nehmotnými pěstmi do nehmotných stolů a vysmívají se jakékoli poznámce o duchovní existenci. Tomu já říkám ironie sebeklamu."
Vzpomněl jsem si na svou ženu na zemi.
Buddy mi řekl:

 

 

"Vaše závislost jednoho na druhém plyne z toho, že jste spřízněné duše. Znamená to, že jste oba naladěni na stejnou

 vlnovou délku, vaše aury vysílají souhlasné chvěni. Proto jsi s ní toužil být i po smrti."

 

Buddy vzal Chrise na vzdělávací přednášku, která se uskutečňovala v okrouhlé svatyni, na niž dopadal zřetelný paprsek bílého světla. Na pódium vystoupila krásná žena a začala hovořit.

"Naši existenci tvoří tři součásti - duch, duše a tělo, které se v pozemském životě skládá z části fyzické, éterické a astrální. Duše je nositelkou božské podstaty, jež řídí běh našeho života. Pokaždé, když část duše klesne na úroveň tělesné
existence, obohacuje se o nové zkušenosti, a tudíž se vyvíjí. Nebo jimi může být ovlivněna záporně. Přidávání či ubírání se děje prostřednictvím dvou druhů paměti. Vnější paměť náleží našemu fyzickému tělu, vnitřní spirituálnímu.
Každá věc, kterou jsme si pomysleli, přáli, kterou jsme prohlásili, udělali, uviděli či uslyšeli, je zapsána ve vnitřní paměti. Tam se vzpomínky ukládají, přičemž se jejich obsah zvětšuje či zmenšuje v závislosti na výsledku každého nového prožitého pozemského života. Astrální tělo se opakovaně vrací k zemi, ale zůstává stále stejné. Mění se pouze fyzické tělo a jeho éterický dvojník.
Neustále se opakující pozemské životy jsou střídány obdobími odpočinku a studia zde. Tím postupně dochází k formování duše. Někdy je možné toho, co člověk promeškal za svého pozemského života, dosáhnout v životě posmrtném, takže pak do další inkarnace vstupuje s většími znalostmi, a může tak dokonaleji postupovat k Bohu."