AbSoLuTní NeKLid...

 zzzzzzzzzzzzz zzzzzz...

    Nevím, co to do mě zase vjelo. Asi příliš mnoho poklidně plynoucích dnů za sebou. 

I když no...poklidných?

     Možná už jsem moc dlouho doma a nedělá mi to dobře.Občas si připadám jako v kleci. Prostě si na to nemůžu tak docela zvyknout,nevím. 

    Na jednu stranu jsem ráda, že mám tolik volna a můžu si dny prožít relativně tak, jak se mi zlíbí . 

    Na druhou stranu je mi těch dnů ale líto. Při pomyšlení co by bylo, kdyby... Ale žádné kdyby neplatí. Každopádně, nic to nemění na tom, že mě to už doma pěkně sere. Nevím čím to přesně je, asi tím "ničím", co je tu všude kolem mě. Tím nudným stereotypem, který mě nutí žít každý den navlas stejně jako ten předešlý. Nesnáším to. 

    Nesnáším ten pocit, kdy nejsem sama pánem svého času ale ani ten, kdy si jej musím všechen zorganizovat do puntiku sama.  

    Sere mě ta přiblblá televize a počítač, na které se musím deno-denně dívat, protože nic lepšího není a nejspíš dlouho nebude po ruce. 

    Sere mě má neschopnost konečně si pořádně vyžehlit a uklidit. 

    Sere mě kolik jsem toho dneska zase sežrala. Serou mě lidi co mi volají a to, že zase začíná jaro a s ním spousty práce na zahradě, kterou jindy miluju. Serou mě debilní knížky, které jsou sice o ničem, ale přesto je po večerech čtu, protože nic zábavnějšího se prostě nevyskytuje. Sere mě tenhe pocit, který mám, pocit jako bych ze sebe chtěla stáhnout kůži...osvobodit se...být někdo úplně jiný. Sere mě, že mám touhu něco  rozbít . Seere mě, že jsem hnusná a nedokázala jsem za celou zimu zhubnout. Sere mě, že už jsem strašně dlouho s nikým pořádně nepokecala a nezasmála se.Serou men deprese ostatních lidí. 

     A nejvíc ze všeho seru já sama sebe! :-)