Víkendy...
Ani nevím, jestli je mám nějak zvlášt´ráda. Ale asi jo, myslím že jo, alespoň částečně...
Vlastně ani nevnímám nikterak intenzivně přechod mezi všedním dnem, sobotou a nědělí.
Jooo, to je tak, když je člověk celý týden doma...:)
Psychologové a psychiatři by mě asi okamžitě přivázali za nohu k posteli v nejbližší psychiatrické léčebně, ale mě je fajn, vážně!:) Ostatně na nadměrném pití kávy , kouření , častém chatování si, a poslouchání Dance radia není nic protizákonného.
A že tak trávím téměř celé dny? No a?
Konečně už nemám ty hnusný deprese, aspoň myslím. A i kdyby, tak je rozhodně neprožívám tak intenzivně, jako kdysi...
Je mi dobře. Smířila jsem se sama se sebou.
S tím, že nebudu žít ordinérní život klasické dvaatřicítky.
S tím, že mne nebaví to, co baví většinu mojich vrstevnic.
A proč bych se tím vlastně měla zabývat? Vždycky jsem si zakládala na tom, že jsem jiná. A když to konečně přestávají být jen pozérské žvásty, a začínám být v té své pozici v pohodě, měla bych se leknout a utéct? Neeeeeee !
Vždycky jsem si myslela, že ta chyba je v načasování. Prostě že jen nepotkávám ty pravé lidi na pravých místech.
Ale není to tak.
Ten "nepravý" člověk jsem totiž byla já. A víte co?
Končím s těmi tlachy.
Je mi to úplně fuk! :))) .
Jdu si udělat ještě jedno kafčo. Dnes už doufám poslední... Tak dobrou noc. :)
Radka
ICQ: 359-209-854https://www.cestykesvetlu.cz/kosmoobrazy/index.html